Už koukají

Vydáno 21.2.2011

Nevíme přesně, kdy se stane to kouzlo, ale jednoho dne se na naše štěňata podíváme a jsou z nich už bíglové. Teď nemyslíme chvíli, kdy otevřou oči. To se sice slepým uzlíkům v místě oka udělá malá škvírka, pak se to samé udělá na druhém oku a do večera už má štěně obě oči rozlepené. Stejně tak další sourozenci. Ale pořád vypadají spíše jako právě probuzení opilci. A nebo jako opilci, co ještě ani spát nejdou. Jenomže pak se z pelíšku ozve místo pískání opravdové štěknutí a nebo i zavrčení (no, je to jen takové vrčnutí), my se jdeme podívat a najdeme štěně, které usilovně kouše bráchův ocásek. A táhne. Popadneme to štěně, zvedneme je a zadívá se na nás jasné oko. Skoro je tím okem vidět až do hlavičky toho prcka a skoro lze poznat, co se tou hlavičkou honí:
'Áha. Tak k tomuhle člověku jsem se vyklubalo na svět. No, není to žádný zázrak, ale... počkejte, ještě zaostřím... No, tak aspoň že nemá šikmé oči. Tak já ho budu tedy brát na vědomí. Tedy aspoň se tak zkusím tvářit. Občas.'

Jasným okem získá štěně bígla svůj výraz, který pak tohle plemeno provází celým životem. Opravdový hranatý bíglí čumák tenhle výraz završuje. Z celé téhle působivé kompozice budeme smět jednou odezírat (až se po bytě rozhostí zlověstné ticho) asi toto:
'Nemyslíš si náhodou...
Že bych...
Já...?
To je absurdní...
Prosím tě, no, tak to byl kávový servis. Myslím, že z toho není nutné hned dělat aféru. Nebyl to můj nápad nechat bábovku na stole a odejít vedle pro noviny. To fakt nemáš nic lepšího na starost, než na mě křičet?
E...
Hoď mi balonek.'

Tohle byl předlouhý úvod ke kratičké zprávičce:
Ta chvíle právě nastala a z pelíšků na nás kouká dvanáct párů těch nejjasnější a nejbezelstnějších štěněcích očí. Více o nich najdete na štěněcí stránce.